Tento způsob rozpočtu…

…zdá se mi poněkud nešťastným. Pan ministr Miroslav Kalousek po nás chce, abychom jeho „návrh rozpočtu“ na rok 2013 brali vážně. I kdyby všichni strašně chtěli, bylo by obtížné splnit jeho přání. Těžko akceptovat rozpočet založený na růstu daní a zároveň na snižování výdajů. Pravda je ale daleko horší. Minimálně sedmdesát, ale spíše výrazně více procent obyvatel tohoto státu považuje rozpočet za chybný a sestavený špatně jaksi z principu.

Samozřejmě je možné opáčit, že 99 procent občanů ví ve skutečnosti o rozpočtu (a národním hospodářství) jen minimum a tedy vlastně příliš netuší, o čem jde diskuse. To je sice pravda, ale nemění to nic na dvou postulátech. Za prvé můžeme říci jednoduché „no a“? Naprostá většina členů vlády totiž ve skutečnosti nerozumí (tím myslím detailně, v souvislostech a se všemi vazbami na okolí) prakticky vůbec ničemu z podkladů a návrhů, které vládou procházejí a o kterých ministři hlasují. Zcela jistě více než polovina ministrů má o mechanismech a celkovém působení státního rozpočtu na ekonomiku země zhruba stejné ponětí, jako řezník odnaproti nebo pokladní z Alberta. Ve skutečnosti tedy mezi obvyklou populací a příslušníky menšiny "politici a členové vlády“ není v tomto směru nějaký diametrální rozdíl. Za druhé je názor každého jednotlivého občana stejně cenný, jaký názor každého jednotlivého politika. Konec konců máme všichni jeden volební hlas bez ohledu na rasu, majetek, náboženské vyznání a bez ohledu na naši odbornost ve vztahu k veřejným financím a jejich problematice.

Na to nám pan ministr odpovídá, že doba si žádá nepopulární kroky a on má tu odvahu je dělat. Řekl by nám, že vláda premiéra Nečase přijala nevděčný úkol a kráčí po cestě nepopulární, ale nutné. Je to krásná moderní pohádka o králi Petrovi a princi Miroslavovi, kteří se svými věrnými zachraňují zemi. Všechno by to dokonce mohla být i pravda nebýt jednoho malého, na první pohled nepodstatného detailu. Mezi těmi zástupy občanů, kterým se vládní hospodářská politika vůbec nelíbí, nejsou jenom dělníci nebo učitelé nebo zootechnici. Tedy neodborníci, laici v oblasti hospodářství, kterým by mohl pan ministr financí ukázat svoji sbírku diplomů nejlepšího šéfa vládních financí galaxie a těmito diplomy by je pak mlátil do hlavy tak dlouho, až by uvěřili, že všechno je v nejlepším pořádku. Jenže mezi těmi zástupy nedůvěřivých stojí i výkvět české ekonomické inteligence, nejvýznačnější národohospodáři, manažeři podniků, podnikatelé. Ti všichni kroutí hlavou a zpochybňují strategii pana ministra a strategii celé vlády. To je důležité za třetí.

Připomínám na okraj, že zde máme již druhý návrh státního rozpočtu na rok 2013, ten první si vzala vláda zpět, když pan ministr financí zjistil, že ho sestavil na nerealistických předpokladech. Je třeba se ale ptát, proč byly ty předpoklady nerealistické, když země kolem nás rostou. Sice málo, ale rostou, jejich hospodářství nekolabuje, nehroutí se, nestagnuje. Naopak alespoň mírně zvyšuje svůj výkon. Jsme jedna z ekonomik, Evropské unie, která je v poklesu a jedna z mála, které je v poklesu několik čtvrtletí po sobě. Když řeknu, s kým máme tu čest bojovat o titul losera kontinentu, bude nám všem hned jasné, jak velký je dopad vládní politiky. Klesáme spolu s Řeckem, Španělskem, Portugalskem, Itálií či Maďarskem nebo s Kyprem. Polsko či Slovensko hlásí solidní růst. My hlásíme solidní pokles.

Pane ministře, jenom těžko můžete popřít, že na tom máte nemalý podíl.

To je důvod, proč pan ministr financí musel přijít do parlamentu s druhým návrhem rozpočtu. Doběhla ho jeho vlastní politika škrtů. Tento rozpočet v ní pokračuje a ještě zesiluje tlak v podstatě na všechny kapitoly rozpočtu. Na straně druhé stejný rozpočet předpokládá zvyšování daní, to znamená, že předpokládá další škrty v rozpočtech rodin. K čemuž dodán, především těch rodin, které již nyní nemají nazbyt.

Možná ale tento rozpočet není největším problémem České republiky a dokonce ani samotný pan ministr financí není největším problémem naší vlasti. Potíž je v tom, že vláda premiéra Petra Nečase a ministra financí Miroslava Kalouska zasela v celé zemi strašně špatnou náladu. Vlastně naprosto nejhorší. Dnes jsme se dostali do situace, že lidé odmítají utrácet, protože nedůvěřují vývoji v zemi, nedůvěřují vládě, mnozí dokonce nedůvěřují politickému systému. Vklady obyvatel v bankách rostou, ale obchody jsou prázdnější než loni. Nízká poptávka dusí produkci. Všechno se to točí v mrtvém a bludném kruhu. Ekonomika klesá, klesají příjmy státu. Pan ministr zvýší daně a seškrtá výdaje. Nálada lidí se zase o něco zhorší, proto ještě více omezí utrácení. Důvod je jasný – bojí se, co jim zase ten Kalousek udělá. A on pan ministr udělá. Použije znovu oblíbený recept. Zvýší daně a seškrtá výdaje.

Výsledkem tohoto rozpočtu bude prodloužení stagnace či recese české ekonomiky, ale také další prohloubení či vyostřených hospodářských problémů.